Objevení ostatků Bl. Alexie

„To je moje světice, ona řídí můj život,“ pravil Dr. Sorlat, když večer 19. července 1960 stál dojat před rakví bl. Matky Alexie Le Clerc v kapli našeho kláštera v Nancy. A doktor vyprávěl, jak se vše přihodilo:

S úsměvem a lehkým potřásáním hlavou vypráví o svém trochu divokém mládí. Uplynulo již 10 let od té doby, kdy byl horkokrevným studentem a předsedou „Klubu mladistvých – Hot Club“. Přirozeně, že bral svůj úřad „předsedy“ velmi důležitě. Jaký by to byl Klub mladistvých bez sklepního lokálu? Najal proto jednoho dne v ulici Maurice Barres sklepní klenutý prostor pod jednou velkogaráži. Bylo tedy dobře postaráno o taneční sál i o malé podium pro jazzový orchestr! Při kopání se objevilo mnoho kostí. Noviny přinesly o tom krátkou zprávu. Jakýsi dělník, který pracoval v blízkosti 20 let, povšiml si této zprávy a hned vyhledal Klaudia Sorlata. Řekl mu, že v tomto sklepě může přijít na zajímavé objevy, neboť se mluví o podzemních chodbách a jedna prý dokonce vede ke katedrále. Pak prý by zde měla být pohřbena i Matka Alexie Le Clerc, po jejíž rakvi se již dlouho pátrá. Roku 1934 byl prý přítomen zkoumací komisi a viděl zřetelně, jak kyvadlo mladé proutkařky ukazovalo tímto směrem. Ale protože učení pánové měli o hrobu vlastní mínění, vytrhali jen podlahu garáže, ale pod klenutý prostor již nešli.

Klaudius Sorlat poslouchal napjatě. Matka Alexie Le Clerc? Každé dítě v Nancy zná její životopis a ví, že se její tělesné pozůstatky ztratily za Francouzské revoluce. Ale konečně – „ty zbožné krámy“ nezajímají předsedu Klubu mladistvých … Ale ty chodby! To by bylo něco! A v Klaudiovi se ozve touha po dobrodružstvích a objevech.

1. květen 1950 je vítaným dnem, aby s přítelem přišel té věci „na kloub“. Ještě ve 2 hodiny v noci dopadají krumpáče. Tu v levém rohu sklepa narazí Klaudiův krumpáč asi tak 50 cm pod podlahou na odpor. Kov? …. Hrabali dále rukama. Olověné víko? S mladistvou zvědavostí vyprostí nález. Zakopaný poklad? Ne! To, co se objeví, je rakev! A přece objevili poklad! Jako by je náhle polila vřelá voda – a Klaudius najednou prchá odtud a volá hlasitě: „Nalezli jsme světici!“

Brzy na to odnášejí hasiči na ramenou dlouhou, úzkou olověnou rakev do nádvoří Notre Dame v ulici de la Ravinelle. Všechny řeholnice se shromáždily a vzrušeně sledují otevírání rakve. Ukáže se zachovalá kostra, kosti prstů jsou ještě zbožně sepjaté a ovinuté zbytky růžence…

Jako po drátě rozšířila se městem zpráva, že se nalezly tělesné pozůstatky Alexie Le Clerc. Noviny označují nález za jistý a uveřejňují fotografie. Ale Církev svatá se k tomu staví váhavě a opatrně. Po důkladné prohlídce jsou kosti uloženy v jednoduché, bílým hedvábím vyložené dubové rakvi a rakev je zapečetěna. Je zakázáno uctívat tyto ostatky… 10 let se mlčí o této události. Ale i v tomto mlčení pracují výzkumné komise s vědeckou lačností. Spolu s řádovými sestrami pracovávají kompetentní historikové, archeologové a lékaři tento případ. Silné svazky akt se posílají do Říma a 19. 2. 1960 prohlašuje Posvátná kongregace ritu: „Máme morální jistotu, že nalezené kosti jsou totožné s tělesnými pozůstatky blahoslavené Alexie Le Clerc.“

 A důkazy?

MÍSTO NÁLEZU:

Velká garáž, pod níž chtěl Klaudius Sorlat zřídit svůj podzemní jazzový lokál (pro dlouhotrvající rozrušení svůj plán neprovedl), je bývalý kostel při klášteru, který roku 1603 založila Matka Alexie, a zároveň místo, kde bylo její mrtvé tělo roku 1622 uloženo k odpočinku pod oltářem v kůru sester.

Když i v Nancy byly za Francouzské revoluce hroby zneuctívány, schovaly řeholnice rakev své zakladatelky. Jen málo sester vědělo o onom místě, „o jakési hrobní klenbě pod kůrem“, kde na levé straně byla rakev zakopána v rychlosti, a proto jen v mělké zemi.

Komunita sester byla rozprášena, klášter prohlášen za státní majetek a prodán. Tak se v neklidných dobách dostala tato skrýš v zapomenutí. Přesto však se v Nancy uchovala pověst, a to zvláště v rodině Caye (Kay), ježto prababička této rodiny byla žačkou klášterní školy, když vypukla revoluce. A tato zpráva byla vzata i do informačního procesu, který probíhal v letech 1898 a 1899. Záznam zní: „Ve sklepě pod bývalým klášterním kostelem je pohřbena Matka Alexie“.

OBSAH RAKVE:¨

Z dopisu představené Angélique Milly, nástupkyně bl. Matky Alexie, víme, že mrtvé tělo bylo pitváno. Zkoumal se hlavně hrudní koš, ježto 14 dní před smrtí pociťovala Matky Alexie prudkou palčivou bolest na levé straně. A hrudní koš ukazuje vskutku pravoúhlý řez, jak se tehdy podle starých pravidel prováděla umělecky pitva mrtvol. Lebka byla hladce proříznuta. V místech, kde si řeholnice připínají závoj, jsou zřetelné skvrny po měděnce, jak je zanechaly bronzové špendlíky. Také se tu našly kusy oděvu, které v tkanivu souhlasí s látkami, jež se pietně uchovávají jako oděv po blahoslavence. Hádankou je však srdčitá olověná schránka, která se též našla v rakvi. Obsahovala srdce zesnulého? Bývá často zvykem, že se srdce světců vyjímá z těla, ale pak se nedává zpět do rakve, nýbrž uctívá se na jiném místě. Snad se zde jedná o srdce lotrinského primasa Antonína de Lenoncourt, zakladatele kláštera, který nařídil, aby jeho srdce bylo uloženo na hrobě Matky Alexie. Ve víku rakve byla velká díra. Pravděpodobně byla v rychlosti proražena do rakve a schránka vhozena dovnitř, aby se rakev i srdce uchránily před zneuctěním.

Všecky zde uvedené a ještě jiné podrobnosti dávají nám jistotu, že se v nalezených tělesných pozůstatcích jedná o relikvie naší zakladatelky.

M. Leonie Meyenberg, časopis Paderquellen, 9/1960