České Budějovice

Školské sestry a jihočeská metropole  spojily své životy v roce 1871, kdy biskup Jan Valerián Jirsík požádal o sestry pro nově zřízený ústav pro hluchoněmé děti (sestry ústav převzaly na podzim 1871 a vedly jej až do konce roku 1957, kdy dostaly výpověď). Druhou oblastí, v níž se měly sestry v Českých Budějovicích angažovat, bylo české dívčí školství, až dosud ve městě úplně zanedbané. Pátého října 1871 došlo k otevření čtyřtřídní dívčí obecné školy v nově otevřeném domě U Sv. Josefa na Vídeňském předměstí (teprve 28.11. posvětil biskup Jirsík  celý objekt i s novou kaplí, která byla zasvěcena sv. Josefovi, jednomu z patronů kongregace, a dům tak získal svůj název U Sv. Josefa), která získala právo veřejnosti roku 1876 a byla postupně rozšířena o pátou (1884), šestou (1885) a sedmou třídu (1890). Při škole existoval též kurz ženských ručních prací pro odrostlejší dívky, který byl zrušen až roku 1931. K větší změně došlo roku 1902, kdy místo dvou vyšších tříd obecné školy vznikla soukromá trojtřídní dívčí měšťanská škola, na niž od roku 1904 navazoval jednoroční učební kurz. V tomtéž  roce povolilo ministerstvo  otevření ústavu pro vzdělávání učitelek. Obecná i měšťanská škola byly přeměněny ve cvičné školy, jejichž vedení zůstalo jednotné s vedením učitelského ústavu a od roku 1905 až do roku 1925 se pro tato školní zařízení oficiálně používal souhrnný názevDívčí školy u sv. Josefa. Po osamostatnění měšťanské školy v roce 1925 školy vystupovaly pod dvěma názvy – Ústav pro vzdělávání učitelek s cvičnou obecnou školou a Soukromá česká měšťanská dívčí škola u sv. Josefa – vedení však zůstalo jednotné. Za nacistické okupace byl na podzim roku 1940 dům U Sv. Josefa zabrán pro válečné účely a ubytovali se v něm uprchlíci z Besarábie. Školy se přestěhovaly do budovy Kongregace sester Nejsvětější Svátosti a roku 1942 byly zrušeny. Školské sestry bydlely až do konce války v řeholním domě této kongregace. Třetího července 1945 se sestry vrátily ke „sv. Josefu“ a přes prázdniny daly dům do pořádku, takže se v obecné a měšťanské škole začalo znovu  vyučovat již ve školním roce 1945/1946, učitelský ústav se po válce již neobnovil. Dvouletá existence nižšího gymnázia (1946-1948) zůstala spíše drobnou epizodou. Od 1. září 1948 došlo k postátnění všech církevních škol a vznikly Národní a střední škola u sv. Josefa. V červnu 1949 skončily sestry své pedagogické působení na těchto školách, v následujícím roce opustily i dům U Sv. Josefa, v němž se usídlila českobudějovická okresní vojenská správa.

Na nový začátek  a  návrat ke „sv. Josefovi“ čekaly sestry čtyřicet let. Okamžitě po návratu do Českých Budějovic (podzim 1991) začala náročná přestavba domu, která trvá vlastně doposud. V září 1993 znovu ožil dům  U Sv. Josefa dětským smíchem. Otevřeno bylo první oddělení Církevní mateřské školy, otevřít druhé oddělení  se podařilo v roce 1996. Na jaře 1994 byla slavnostně posvěcena obnovená kaple – zasvěcena samozřejmě sv. Josefovi. V současnosti žije „u sv. Josefa“ 14 sester. Společně se dělí o práce spojené s provozem tohoto velkého domu, tři sestry pracují v mateřské škole, jedna sestra učí na Biskupském gymnáziu Jana Nepomuka Neumanna (se studenty bojuje v hodinách němčiny, dějepisu a náboženství). S komunitou sester v Českých Budějovicích je také úzce spojen skautský dívčí oddíl Modřinky. Sestry organizují občasná  víkendová setkání děvčat, aktivně se účastní pravidelných středoškolských křesťanských večerů, vypomáhají při akcích diecézního katechetického střediska, úzce spolupracují s kostelem Panny Marie Růžencové. Pod střechou kláštera se každé úterý schází při svých zkouškách chrámový sbor Gabriel a svůj přechodný domov zde v současnosti má 22 studentek různých vysokých škol.

Den všední i nevšední začíná „u sv. Josefa“ slavením mše svaté. Lidé u nás hledají povzbuzení a slova žité naděje, často přicházejí s prosbou o modlitbu. Tato důvěra nás zavazuje.