Praha Krč

 KONICa MINOLTa DIGITAL CAMERA OLYMPUs DIGITAL CAMERA

1893

V roce 1893 koupil Mons. Karel Kmoch, ředitel ústavu pro hluchoněmé děti na Smíchově, dům v Praze – Krči v Hornokrčské ulici. Chtěl se postarat o dospělé hluchoněmé ženy. Nazval jej „Útulnou“.

1894

Byla přikoupena sousední zahrada. Prvních hluchoněmých dívek bylo 13. Ústav vedly 20 let civilní tzv. „Matky“. Ne příliš šťastně.

1895

Dne 26. května zavítal do ústavu J. E. František kardinál hrabě Schönborn. Vysvětil kapli a zasvětil ji Dobrému Pastýři.

1913

17. dubna 1913 zemřel zakladatel Útulny Mons. Karel Kmoch. Ředitelem a majitelem domu se stal P. Jan Ladislav Vlk. Brzy začal vyjednávat s kongregací Školských sester de Notre Dame, aby se ujala správy ústavu. 1. října prozatímně nastoupily 2 sestry: srov. Irena Holanová, učitelka ze Smíchova a srov. Antonie Malá, industriální učitelka od sv. Anny z Ječné ulice. Měly obtíže, zvláště když chtěly zavést kázeň a řád. Na mši svatou docházely do Michle a ve čtvrtek do asylu Pražského Jezulátka v Hornokrčské ul. Vedly jej sestry 3. Řádu sv. Dominika pod ochranou blah. Zdislavy Berkovny. (Odstěhovaly se v r. 1918.)

19. října ve 3. neděli v měsíci byla poprvé sloužena mše svatá v kapli Útulny. Sloužil ji P. Vojtěch Průša.

 17. 12. dostaly sestry povolení uchovávat Nejsvětější Svátost v místní kapli. To jim bylo velikou útěchou.

1914

Na první sobotu 5. září 1914 přišel do Útulny ponejprv sloužit mši svatou nově jmenovaný michelský kaplan P. Josef Beran, který byl dříve kaplanem na Proseku.

1915

Po dvouletém vyjednávání převzala Kongregace Školských sester de N. D. správu Útulny a odkoupila dům.

„Podle smlouvy trhové ze dne 23. února 1915 vkládá se právo vlastnické Kongregaci Chudých školských sester de Notre Dame v Horažďovicích.“ Státní notářství Pha 1.

1916

2. ledna 1916 posvětil dP. Josef Beran sochu Pražského Jezulátka. Míval zde často mši svatou, adorace a požehnání. Krčské děti slavívaly v kapli 1. svaté přijímání.

1. 4. dovolil arcibiskup Leo kardinál Skrbenský, aby některý kněz z kongregace Nejsvět. Vykupitele posvětil v kapli křížovou cestu. Svěcení provedl P. František Vošahlík CSsR.

1917

Od 1. září byl přeložen P. Josef Beran do Prahy k sv. Anně. Do Krče přicházíval na Štědrý den a míval půlnoční mši svatou. o prázdninách vedl duchovní cvičení sester. Zde pracoval i odpočíval, měl rád všechny a všichni jeho.

1918

18. září 1918 nastoupila do Krče sestra Magdalena Košťálová. Vedla chovanky k práci i k modlitbě. Zvlášť pečlivě je připravovala na sv. zpověď a sv. přijímání. Tím nejvíce přispívala k jejich výchově. Každý spor a hněv hluchoněmých se u „Magdalenky“ schladil a rozvaděné odcházely usmířené s úsměvem na tváři. Měla neochvějnou důvěru ve sv. Josefa, který ji nikdy nezklamal. Ať už potřebovala uhlí, brambory nebo výplatu dělníkům, vše dostala v pravou chvíli, právě tolik kolik potřebovala. Byla hluchoněmým matkou a zůstala mezi nimi až do konce svého dlouhého života.

Chovanek v Útulně přibývalo i sester a bylo třeba rozšířit dům.

1923

28. července během duchovních cvičení po mši svaté posvětil Dr. Beran základní kámen na přístavbu domu. Byl přítomen i stavitel Varhout a zedník.

Modlitba při svěcení základního kamene:

„Božské Srdce Dobrého Pastýře, Tobě zasvěcuji celý dům, k němuž tento první kámen klademe, abys vládlo v něm i v duších všech, kdo ve zdech jeho bydleti budou.“

1. proto žehnej všechny práce mnohých rukou dělníků a řemeslníků,

2. všechny duševní námahy a starosti stavbyvedoucích a podnikajících,

3. všechny oběti, strádání, modlitby všech, kdož jej obývati budou.

Pomáhej nám, chceme, abys vládlo pravdou v myslích všech a láskou v srdcích všech.

Vy pak, Panno Maria a svatý Josefe, přimlouvejte se i vy za zdar podniknutého, jež ve jménu Páně začínáme a k větší cti Jména jeho dokonati chceme.“

Základy domu se kopaly většinou ručně krumpáči a pro nedostatek koleček se na prknech vynášela hlína. Obyvatelky Útulny si vydělávaly na živobytí praním prádla. Přispívali jim také mnozí dobrodinci. Svatý Josef vzal stavbu do svých rukou a sestry často žasly nad jeho zvláštní pomocí.

Další roky  Práce v Útulně se rozšiřovala, pralo se pro kostely pražské i mimopražské, pro mužské řády i rodiny. Vyprané a vyžehlené prádlo se rozváželo autem. Jiná skupina chovanek zhotovovala v šicí dílně paramenta a vše pro kostely. Některé pletly ručně i na stroji nebo draly peří. Zahrada a hospodářství zaměstnaly plno pracovnic a dalo obživu. Bratři z Emauz věnovali roje včel a účinně pomáhali zvl. bratr Roman. Nemocné sestry a chovanky zadarmo léčily sestry Alžbětinky.

1944

Byla 2. světová válka. Nedostatek uhlí ohrožoval chod prádelny, také v šicí dílně chyběl materiál. Dostavila se komise branné moci a zabrala náš vedlejší domek a část zahrady pro Luftschutz.

1946

Žije se na lístky. Pomoc poskytuje UNRA. Byl však úrodný rok a vlastní zahrada přinesla požehnání.

V únoru přišel pan kanovník Stašek a oslavil zde své 60. narozeniny. Každá chovanka dostala od něho perníkové srdce se šedesátkou. Pozval všechny na pouť do Staré Boleslavi. Objednal 2 autobusy, zaplatil je a sám se též s chovankami pouti zúčastnil.

1950

Řeholníci a řeholnice jsou v soustřeďovacích klášterech. Krč zatím žije pokojně dál. Proč? To ví sv. Josef a sestra Magdalena. Duchovním správcem domu byl P. Stanislav Havelka SJ. Tuberkulosní kněz s jedním plicním lalokem duchovně vedl řeholní bratry, kteří pracovali na stavbě na přehradách, skládali zde sliby, šifrovali se dopisy představeným do vězení. Pan biskup Matoušek světil zde tajně kněze z řádu jezuitů, redemptoristů a františkánů. Některá jména známe: Vávra, Saller, Bříza, Vaněk, Kožušník, Sršeň, Svoboda, Hron, Krásenský, Brtva, Pospíšil, Antonín Liška, býv. biskup ČB, Vladimír Benedikt Holota. Bude to tak stále? Nebylo.

1953

Ústav hluchoněmých se musel přestěhovat na Moravu do Šebetova u Boskovic. Krásný zámek – letní sídlo organizace ROH – nepojal všechny krčské obyvatelky. Chovanky, které měly příbuzné, se k nim vracely, staré řeholnice přesídlily do Štemplovce. V zámku nebylo topení ani dostatek prostoru. Stěhování se uskutečnilo v zimě těsně před vánocemi. i to se přežilo. V Šebetově žil od roku 1955 – 1958  J. E. pan biskup Josef Hlouch. Hluchoněmé chovanky jsou v Šebetově dosud, ale sestry zestárly a opustily ústav. Některé se stěhovaly do Oseka, jiné do Štemplovce.

1960

Zatím v Praze – Krči budovali. Zbourali kapli a první původní trakt přestavěli na třídy a tělocvičnu. Vlastnické právo na budovu si osvojil čsl. stát a připsal ho dětskému domovu – Výchovný ústav pro děti a mládež – (polepšovna). a léta plynou …

1990

Zákonem 298 Sb. se vrací dům kongregaci. Ústav se ochotně vystěhuje, ale až se uvolní náhradní budova slabozrakých na Vinohradech. Slabozrací zase čekají na úpravu internátního domu ZPa Křižík v Jinonicích. V Jinonicích se však neopravuje.

1991

Přesto začínáme budovat Krč. Nejdříve výtah a prádelnu a pak některé práce v zadním traktu.

1992

Uvolněním budovy na Vinohradech se polepšovna konečně vystěhovala. Do konce září byl celý dům volný a rekonstrukční práce se rozjely naplno. Ukázalo se, že je třeba vyměnit v celém domě rozvod vody, elektřiny, kanalizaci, okna i topení. Velké místnosti jsme přepažili, jinde zdi a dveře vybourali. Stropy v podkroví hrozily spadnutím. Dosavadní kuchyně nevyhovovala předpisům. Vše volalo po opravě.

Prostor pro kapli jsme získali spojením 3 pokojů uprostřed budovy, jakoby v srdci domu. Mozaika na čelní stěně znázorňuje Pannu Marii Nanebevzatou a ozdobná okna nesou symboly loretánských litanií. Návrhy i mozaiku zhotovil mistr Antonín Klouda. i lavice jsou nové, zhotovené v jižních Čechách.

Nakonec ještě vyměňujeme střechu, aby nás nestihla ještě větší drahota.

Stavební práce se s pomocí Boží dokončily a my jsme se mohly 14. Září přestěhovat z Oseka do Prahy.

Dočkaly jsme se slavného dne svěcení kaple a domu 8. 12. 1993. Světitelem je J. E. arcibiskup Dr. Miloslav Vlk, primas český.

Znovu je zde klášter Školských sester de Notre Dame. Je sídlem pražské provincie.

Vděčně děkujeme Pánu Bohu za pomoc a ochranu, Panně Marii a svatému Josefu za přímluvu.