Vznik kongregace Školských sester de Notre Dame v Čechách

Již v Mrákově se P. Gabriel Schneider zabýval myšlenkou, že by všechny dívky jeho spolků a bratrstev byly lépe chráněny v nějaké řeholní družině. V Hyršově pak tato jeho idea dozrála A když se v časopise Sion dočetl o působení Školských sester de Notre Dame v Bavorsku, začal se jeho životní úkol vyjasňovat.

Přispěly k tomu i dvě okolnosti:

1)  Dozvěděl se, že několik dívek z okolí bylo vychováno v ústavech v Praze, ale vrátily se s negativními povahovými vlastnostmi, že i rodiče si velmi stěžovali. Mluvil o tom s panem farářem Černým a shodli se, že by se měl v Čechách založit křesťanský vychovávací ústav, kde by se českým dívkám dostávalo nejen důkladného vyučování a přiměřeného vzdělání, ale i vhodné křesťanské výchovy.

2)  Nedostatek učitelů a obtíže v hyršovské škole, které mu ztěžovaly působení v duchovní správě.

Stejně jako Petr Fourier, tak i P. Gabriel Schneider byl přesvědčen, že s výchovou mládeže, zvláště ženské, je nutno začít již v nejmladším věku a tento nesnadný úkol by nejlépe zvládly řeholnice.

Obě jeho ideje – výchova a ochrana dívek – se měly uskutečnit v jeho odvážném díle, pro které nasadil všechny své síly. Že je to vůle Boží, v tom ho posílil i sen, který měl v roce 1844 během své těžké plicní nemoci. Viděl Pannu Marii, jak k němu za ruku přivádí dívky.

A Bůh ho vybavil i jinak: dal mu pevnou víru, neomezenou důvěru, zároveň i statečnost a odvahu, která byla ochotna podstoupit a bojovat proti všem překážkám, které by se mu postavily do cesty.

Dne 24. května 1844 zemřel Ondřej Schmidtpetr, zakladatel hyršovského kostela a duchovní správy. Zanechal v poslední vůli značné dědictví. Pamatoval bohatě na všechny své příbuzné, a také jeho dvě svobodné sestry Anna a Terezie zdědily po něm značné jmění – 3.000 zl. C. M. Obě je chtěly použít k větší cti a chvále Boží. Jednou se jim P. Gabriel svěřil se svým úmyslem založit klášterní vychovávací ústav a ony se rozhodly, že přispějí na toto jeho dílo. Několik dívek se již přihlásilo, že vstoupí do jeho kláštera a svými otcovskými podíly chtěly pomoci při stavbě kláštera.

Na jaře 1847 se začalo tedy stavět na pozemku, který Terezie Baierlová, později jedna z prvních Školských sester, dostala i se zahradou věnem od rodičů. P. Gabriel se už také staral o vzdělání učitelek.

Na jaře roku 1846 vypravil do Štýrského Hradce ke Školským sestrám III. řádu sv. Františka (domníval se, že to jsou ony Školské sestry z Bavor, o kterých četl v Sionu, což byl omyl) své první dvě kandidátky  Markétu Grallovou a Barbaru Seidlovou.  Dívky se tam měly 2 roky vzdělávat a pak s několika staršími sestrami tohoto řádu přijít do Hyršova, aby zde otevřely vychovávací ústav. Za rok za nimi poslal další dvě žadatelky Marii Grallovou a Terezii Baumannovou.

Roku 1848 však vypukla revoluce, která otřásla nejen zeměmi, ale i klášterům hrozila pohromou. Představená ze Štýrského Hradce nemohla v této situaci převzít ústav, jak dříve slíbila a poslala tři kandidátky zpět (Markéta Grallová tam krátce předtím zemřela). Všeobecně se mělo za to, že je tento podnik nadobro ztracen. I mnozí z farníků se postavili proti P. Schneidrovi a chtěli ho urážkami, vytloukáním oken a obžalobou u duchovní správy diecéze přinutit, aby zamýšleného díla nechal.  Ale on vytrval. Nevzdal se, ani když odcházely čekatelky, na jejichž věno spoléhal. Nenechal se zviklat, ani když mu domlouvali a radili vikář i farář Černý, aby všeho nechal, rozestavěný dům prodal, zbylé peníze rozdělil čekatelkám a poslal je do jiných, již založených klášterů. Přes všechno pokračoval dál.

Sestra představená ze Štýrského Hradce mu radila, aby v této době tak nepříznivé klášterům, požádal pouze o obyčejnou dívčí školu. Poslechl prozatím této rady. Na podzim roku 1848 byla dolní část domu zařízena a 1. září se tu otevřela s dovolením školních úřadů dvoutřídní obecná škola, kde vyučovaly učitelky, které se vrátily ze Štýrského Hradce. P. Gabriel dbal na jejich další vzdělání a řídil školu.

Jakmile se situace trochu uklidnila, již psal do Mateřince chudých Školských sester de N. D. v Mnichově v Bavorsku, zda by nebyly ochotny přijmout několik čekatelek, jenž mají v Hyršově dům a prosil o sestry, které by zde otevřely vychovávací ústav. Odpověď generální představené Marie Terezie Gerhardingerové  byla velmi příznivá.

P. Gabriel žádal o vládní povolení dívčí školy a ústavu, až ho po mnohých nesnázích v listopadu 1850 dosáhl.

Konečně 30. listopadu 1851 přišly z Mnichova první tři sestry. Radost P. Gabriela však netrvala dlouho. Poněvadž i sám Mnichov měl málo učitelek, a protože také nebylo dostatečného fondu pro vydržování malého hyršovského kláštera, odvolala generální představená v červnu 1853 své sestry zpět. Do Hyršova se vrátily jen čekatelky, které se v Mnichově připravovaly na své povolání. Protože se hlásily stále nové čekatelky, doporučil tehdejší biskup českobudějovický Jan Valerián Jirsík P. Gabrielovi, aby se osamostatnil a založil novou kongregaci.

15. srpen 1853 považuje Kongregace Školských sester de Notre Dame v Čechách za svůj den založení.  O slavnosti Nanebevzetí Panny Marie přijalo šest dívek řeholní šat této družiny a dvě v Mnichově oblečené novicky M. Remigie Stockingerová a M. Armela Witmannová složily řeholní sliby do rukou generálního vikáře Vojtěcha Mokrého. P. Gabriel byl pln radosti a vděčnosti vůči Bohu, když viděl, že všechny jeho námahy a práce jsou konečně korunovány úspěchem.

Záhy se hlásilo tolik chovanek, že hyršovský klášter nestačil a dívky musely být odmítány. To bolelo P. Gabriela i sestry… a tak se pomalu začala kongregace šířit i do dalších vesnic a měst. První zastávka na této nesnadné apoštolské cestě za dětmi byla v Horažďovicích, pak následovala Bystřice, Žleby, Hradec Králové, Praha … všude byly sestry žádány a všude bylo vidět ovoce jejich namáhavé práce pro dobro všech, zvláště těch nejmenších…

Jen nepatrné semínko vložil P. Gabriel do půdy svaté církve. Svlažoval je však modlitbami a tichými oběťmi, namáhavou prací i mnohými obtížemi. Boží požehnání provázelo jeho dílo, proto překonalo nepřízeň doby i útoky nepřátel.