Duch zakladatelů

Duch chudoby a pokory – odkaz sv. Petra Fouriera

odkzakl1

Pracovní stůl sv.Petra Fouriera

Sv. Petr Fourier byl přirozeně rozvážný, opatrný, skromný a houževnatý Lotričan, který si oblíbil vlivem milosti Boží chudobu až do krajnosti, do pohrdání zbytečným i postrádání nutného. Chodil jednoduše oblečen, faru měl bez nábytku, bez nářadí i nádobí. Pokud mu přišli mimořádně hosté, farníci vypomohli se zařízením hostiny. Spal na dřevěné lavici.
Jeho vystupování bylo plné pokory, ukázněnosti, skrývá své vědomosti, dovede se radovat z pokoření.

Co ho vábilo k takovému životu? Pověděl to svým farníkům hned první neděli při nástupu v Mattaincourt: „Tak jako Bůh se dává člověku v Nejsvětější svátosti oltářní, tak já se dnes dávám vám, ne abych dosáhl hodností, bohatství a poct, ale pro spásu vašich duší, jež chci zachránit, i kdybych měl prolít krev, i kdyby mě to stálo život.“ To je už chudoba odhmotněná, blahoslavená, té patří nebeské království. Vzorem je Kristus, který ač byl bohatý, pro nás se stal chudým, abychom y jeho chudobou zbohatli (srov. 2Kor 8,9).

Sv. Petr Fourier i při zakládání kongregace a jejím vedení nepracuje pro sebe, ale hledá vůli Boží a je ochotný zničit vše, kdyby Pán Bůh jen naznačil, že to tak nechce.odkzakl2

Alexie a její družky nezůstávají pozadu za svým učitelem a duchovním vůdcem. V životopise bl. Alexie čteme: „Když přišly do svého prvního domu v Pousay, položily na oltář svatého Menny všechny, co dostaly sebou od rodičů. Chudoba první překročila práh jejich nového života.“

A pokora? Alexie už při svém prvním setkání se svým farářem je vyplísněna za to, že složila slib čistoty, aniž by se poradila a duchovní otec nevynechá žádnou příležitost k jejímu pokoření. Alexie se neuráží, nezahořkne. Miluje pokoření, protože to ji uzpůsobuje pro velké věci Boží. Říká: „Cením špetku pokory více než sto extází.“

Duch jednoty a lásky – odkaz bl. Alexie Le Clerc

odkzakl3Blahoslavená Alexie prosila sestry na své smrtelné posteli: „Zachovejte vždy jednotu, prokazujte si vzájemnou lásku! Jednota a láska jsou jediné prostředky, které vás udržují a spojují… Jen tak zachováte Řád.“
Také P. Gabriel Schneider kladl důraz na sesterskou lásku a svornost. Říkával: „Kdybych věděl, že v některém domě kongregace je neláska, sám bych ho zapálil.“

Důvěra v Boží prozřetelnost – P. Gabriel Schneider

Jako na počátku kongregace chudý mattaincourtský farář, tak v Čechách prostý venkovský kaplan v Hyršově začíná zasívat do neúrodné půdy… Bez peněz, bez titulu, bez mocných přátel zasévá první zrnka do tvrdých šumavských hor. Ani Štýrský Hradec ani mnichovský mateřinec nepřijmou chudičký Hyršov za svou filiálku a vybavená uherská Kalocza odloudí brzy první b´generální představenou. P. Gabriel Schneider hledá jen větší čest a slávu Boží a spásu nesmrtelných duší. Pracuje pro Boha, a proto nedbá překážek. Snad naopak – čím více se překážky množí a čím těžší je jeho křížová cesta, tím více roste jeho důvěra v Boha a tím hlouběji zapouští kořeny. „Až doposud nám pomáhal Hospodin,“ byl jeho oblíbený povzdech. Hledá orodovníky v nebi a dobrodince na zemi. Buduje filiálku za filiálkou, staví domy, školy a penzionáty spíše za důvěru než za peníze.

odkzakl4