Historie řehole

reh_svAug1 Sv. Augustin je všeobecné známý jako neklidný hledač pravdy, konvertita, biskup, učený teolog, ale je to také mnich, který sepsal první řeholi v západní oblasti (kolem roku 397) a ovlivnil tak rozhodujícím způsobem konkrétní utváření křesťanského řádového ideálu.
U historického hlediska musíme říct, že Augustinova řehole pochází z počáteční fáze církevního řádového života a od jejího vzniku uplynulo téměř 1600 let.

Vliv Augustinovy řehole je patrný už z faktu, že z doby před rokem 1000 zůstalo zachováno jejích 14 rukopisů, z toho nejstarší z 6. století. V prvních dvou stoletích po jeho smrti byla hojně upřednostňována v Galii, Španělsku a v Itálii – při vypracovávání směrnic pro řeholníky a řeholnice z ní autoři přejímali jednotlivé pasáže.

Vliv a šíření řehole

Před rokem 1000 byla Augustinova řehole předávána vždy společně s jinými řeholemi a klášterními předpisy. Tak došlo ke spojování rozmanitých řeholních směrů v jednu velkou tradici.

Teprve mezi 9. – 11. stoletím se tato řehole stala pro určité seskupení řeholníků jedině platnou směrnicí společného života. Právě tato století byla rozhodujícím obdobím probíhajících reforem jak klášterního života, tak diecézního kléru. Za této reformní fáze hrála Augustinova řehole významnou roli, a proto byla převzata různými komunitami jako jediná směrnice řádového života.

Od 11. století se řeholi šířila překotnou rychlostí. Převzali ji řeholní kanovníci, augustiniánští kanovníci, premonstráti, křížovníci, různé rytířské řády, trinitáři, mercedáři, dominikáni, augustiniáni-emerité, augustiniáni-rekolekti (ve Španělsku), servité, milosrdní bratři sv. Jana z Boha, piaristé, milosrdní bratři Panny Marie Pomocné…. Také mnohé ženské řády začaly žít podle této řehole: řád sv. Brigity, vodilky, salesiánky, sestry sv. Moniky, sestry sv. Rity, sestry Naší Paní milosrdenství Dobrého Pastýře,  augustiniánky z Meaux, lombardské annunciátky, chór sester Svatého  hrobu, milosrdné sestry sv. Tomáše z Villanovy, Školské sestry de Notre Dame …

Charakteristické znaky řehole

Základní myšlenka Augustinovy řehole je orientována na ideál prvotní křesťanské obce v Jeruzalémě, jak ji známe ze Skutků apoštolů:

reh_svAug2

„Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.“ (Sk 4, 31-35)

Proto jsou základními hodnotami řehole láska a pospolitost. Společný život není nic jiného než uvedení lásky do každodenní praxe. Nejde o detaily, předpisy nebo nařízení, vždy jde o jádro věci – o srdce člověka. Samo vnější jednání nestačí, musí být vždy výrazem vnitřního smýšlení. Vnější úkon nesmí být jen prázdným gestem, ale má být znovu a znovu naplňován živým duchem!

Dalším charakteristickým znakem je, že chybí zdůrazňování „asketismu“, tj. asketických úkonů projevovaných navenek, jako např. zdržování se pokrmů a nápojů nebo zdůrazňování různých sebeumrtvování. Důraz se klade na život ve společenství jako prostředek přemáhání sobectví.

Augustin spolu s jinými autory řeholí (Basilem, Pachomiem) zdůrazňoval život ve společenství, protože v soustřeďování se člověka na vlastní „já“, tj. v individualismu, viděl největší překážku plnění požadavků evangelia. Prvotní křesťanská církev v Jeruzalémě pro něho byla naplněním dávného snu, ideálem uspořádání přítomnosti i budoucnosti.

Na Augustinovu řeholi bychom se mohli dívat jako na výzvu rovnosti všech lidí v duchu evangelia. Zřetelně hlásá křesťanský požadavek, že všichni lidé mají růst v jedno plnohodnotné společenství bratří a sester.

Zpracováno podle: „Řehole pro komunitu“ – doporučujeme k četbě.