České Budějovice

Školské sestry a jihočeská metropole  spojily své životy v roce 1871, kdy biskup Jan Valerián Jirsík požádal o sestry pro nově zřízený ústav pro hluchoněmé děti (sestry ústav převzaly na podzim 1871 a vedly jej až do konce roku 1957, kdy dostaly výpověď). Druhou oblastí, v níž se měly sestry v Českých Budějovicích angažovat, bylo české dívčí školství, až dosud ve městě úplně zanedbané. Pátého října 1871 došlo k otevření čtyřtřídní dívčí obecné školy v nově otevřeném domě U Sv. Josefa na Vídeňském předměstí (teprve 28.11. posvětil biskup Jirsík  celý objekt i s novou kaplí, která byla zasvěcena sv. Josefovi, jednomu z patronů kongregace, a dům tak získal svůj název U Sv. Josefa), která získala právo veřejnosti roku 1876 a byla postupně rozšířena o pátou (1884), šestou (1885) a sedmou třídu (1890). Při škole existoval též kurz ženských ručních prací pro odrostlejší dívky, který byl zrušen až roku 1931. K větší změně došlo roku 1902, kdy místo dvou vyšších tříd obecné školy vznikla soukromá trojtřídní dívčí měšťanská škola, na niž od roku 1904 navazoval jednoroční učební kurz. V tomtéž  roce povolilo ministerstvo  otevření ústavu pro vzdělávání učitelek. Obecná i měšťanská škola byly přeměněny ve cvičné školy, jejichž vedení zůstalo jednotné s vedením učitelského ústavu a od roku 1905 až do roku 1925 se pro tato školní zařízení oficiálně používal souhrnný názevDívčí školy u sv. Josefa. Po osamostatnění měšťanské školy v roce 1925 školy vystupovaly pod dvěma názvy – Ústav pro vzdělávání učitelek s cvičnou obecnou školou a Soukromá česká měšťanská dívčí škola u sv. Josefa – vedení však zůstalo jednotné. Za nacistické okupace byl na podzim roku 1940 dům U Sv. Josefa zabrán pro válečné účely a ubytovali se v něm uprchlíci z Besarábie. Školy se přestěhovaly do budovy Kongregace sester Nejsvětější Svátosti a roku 1942 byly zrušeny. Školské sestry bydlely až do konce války v řeholním domě této kongregace. Třetího července 1945 se sestry vrátily ke „sv. Josefu“ a přes prázdniny daly dům do pořádku, takže se v obecné a měšťanské škole začalo znovu  vyučovat již ve školním roce 1945/1946, učitelský ústav se po válce již neobnovil. Dvouletá existence nižšího gymnázia (1946-1948) zůstala spíše drobnou epizodou. Od 1. září 1948 došlo k postátnění všech církevních škol a vznikly Národní a střední škola u sv. Josefa. V červnu 1949 skončily sestry své pedagogické působení na těchto školách, v následujícím roce opustily i dům U Sv. Josefa, v němž se usídlila českobudějovická okresní vojenská správa.

Na nový začátek  a  návrat ke „sv. Josefovi“ čekaly sestry čtyřicet let. Okamžitě po návratu do Českých Budějovic (podzim 1991) začala náročná přestavba domu, která trvá vlastně doposud. V září 1993 znovu ožil dům  U Sv. Josefa dětským smíchem. Otevřeno bylo první oddělení Církevní mateřské školy, otevřít druhé oddělení  se podařilo v roce 1996. Na jaře 1994 byla slavnostně posvěcena obnovená kaple – zasvěcena samozřejmě sv. Josefovi. V současnosti žije „u sv. Josefa“ 9 sester. Společně se dělí o práce spojené s provozem tohoto velkého domu, čtyři sestry pracují v mateřské škole. Sestry organizují občasná  víkendová setkání děvčat, aktivně se účastní pravidelných středoškolských křesťanských večerů, vypomáhají při akcích diecézního katechetického střediska, úzce spolupracují s kostelem Panny Marie Růžencové. Pod střechou kláštera se každé úterý schází při svých zkouškách chrámový sbor Gabriel a svůj přechodný domov zde v současnosti má 22 studentek různých vysokých škol.

Den všední i nevšední začíná „u sv. Josefa“ slavením mše svaté. Lidé u nás hledají povzbuzení a slova žité naděje, často přicházejí s prosbou o modlitbu. Tato důvěra nás zavazuje.

Církevní mateřská škola „U sv. Josefa“

no images were found