Petr Fourier se narodil 30. listopadu 1565 v lotrinském Mirecourtu v rodině obchodníka látkami, jeho matka pocházela z rodiny správce kraje. Rodiče patřili ke střední vrstvě, Petr vyrůstal mezi obchodníky a právníky a již v dětství si zvykl vycházet s lidmi z vyšších společenských tříd, stejně jako s úplnými chudáky. Říkalo se o něm, že byl velmi nadaný, měl železné zdraví a bystrou inteligenci.
Vzdělání získal Fourier v jezuitské koleji a na univerzitě v Pont-a-Mousson. Zajímala ho díla humanistů 16. století, od sekundy četl v originále antické autory, Bibli a latinské i řecké církevní Otce, z nichž ho zaujal především sv. Augustin. Studoval gramatiku, humanitní vědy, rétoriku a filozofii. Roku 1585 vstoupil Petr do řádu Regulovaných kanovníků sv. Augustina v Chaumousey v Lotrinsku, kde o dva roky později složil řeholní sliby. Za další dva roky byl v Trevíru vysvěcen na kněze a poslán zpět na univerzitu do Pont-a-Mousson studovat teologii a práva. Získané tituly se snažil později utajit, ale s jistotou se ví, že získal přinejmenším doktorát teologie a kanonického práva. Roku 1595 se vrátil do svého konventu, který měl být podobně jako ostatní lotrinské kláštery během následujících dvou let reformován. Samostatné kláštery se měly sjednotit do kongregace a znovu obnovit upadající řeholní život. Díky benevolenci generálního vizitátora k reformě nedošlo a uskutečnil ji až Petr Fourier o více než dvě desetiletí později, když roku 1622 založil reformovanou větev augustiniánských kanovníků, Kongregaci našeho Spasitele, kdy sjednotil dosud samostatné konventy a sestavil pro ně nová pravidla čerpající ze starých pramenů, zejména z původní řehole sv. Augustina.
V roce 1597 se stal Fourier farářem v Mattaincourtu, kde oživil téměř nefunkční farnost a začal se věnovat místním dětem. Po seznámení s Alexií Le Clerc, která toužila založit dům, kde by se konalo co nejvíc dobra, využil potenciál nadšených mladých dívek, ochotných s ní spolupracovat, a vytvořil koncept rozsáhlého vzdělávacího projektu bezplatného vyučování děvčat, v němž měly řeholnice působit jako učitelky. O Vánocích 1597 byl veřejným závazkem Alexie a jejích společnic vytvořen zárodek pozdějšího společenství sester de Notre Dame. Celý svůj další život pak Fourier zasvětil péči o nově vznikající řeholní společenství a jeho uvedení do života, později také reformě vlastního řeholního společenství. Vzhledem k tomu, že i stanovy sester Notre Dame vycházely z augustiniánské řehole, začala se obě společenství sbližovat a Fourier pomýšlel dokonce na sjednocení domů. Když však začal v klášterech Notre Dame působit jako vizitátor kanovník z Kongregace našeho Spasitele, narazil koncept na odpor biskupů, kteří to vnímali jako zasahování do jejich jurisdikce. Spor se dostal do Říma, kde papež dočasně zrušil společenství sester Notre Dame a jejich sliby prohlásil za neplatné. Poté sestry zaslaly papeži memorandum prohlašující, že mezi četnými řády augustiniánské řehole nechtějí být ani pannami, ani mniškami, nýbrž kanovničkami sv. Augustina. Přihlásily se tím k nejstaršímu řádu západního křesťanství, který spojoval v jedno život komunity a misie. Papež Urban VIII. se nakonec nechal přesvědčit a roku 1628 dekret podepsal, povolil i školy, skládání čtvrtého slibu vyučování dětí a uznal Fourierem založené ženské společenství za Kanovničky sv. Augustina patřící ke kanovníkům stejného jména.
Fourier vytvořil na svou dobu pokrokovou pedagogickou koncepci, snažil se povzbuzovat a podporovat slabší žáky a připisuje se mu též zavedení tabule pro zkvalitnění frontálního vyučování.
Od roku 1636 se musel Petr Fourier skrývat před přívrženci kardinála Richelieu, neboť diplomaticky obhajoval před Francouzi samostatnost lotrinského vévodství. Odešel do svobodného knížectví Hochburg, kde zemřel 9. prosince 1640 v pověsti svatosti. Za svatého byl prohlášen dne 27. května 1897.